Prolog

24. listopadu 2014 v 19:00 | Linka |  V paměti
V paměti...


Krásný podzimní den, člověk by ani neřekl že už je konec října. Státní svátek, volno před dušičkami, připomenutím všech zemřelých. Raději bych jela až na druhého listopadu, ale bližší volný den nemám. Alespoň za hranicemi není problém s dopravou - tady je všední den jako každý jiný.
Začínám být lehce nervozní, Nové Zámky se blíží. Ale nemám se čeho bát, většina lidí na mě už asi zapomněla, část mě ani nepozná a i kdybych náhodou potkala někoho opravdu známého, tak co... Stejně mě nikdo příliš nehledal, jinak by mě museli najít. A kluky...kluky určitě nepotkám, to je hloupost. Ale stejně je to zvláštní pocit, vracet se sem, domů.... Ale ne, už to není domov, kromě bytu tu nemám vůbec nic. Byt.... Nechci se tam vracet, ale alespoň jednou za rok bych se tam zastavit měla. Nemůžu všechno nechat na Tímee. Škoda že ta tu dnes není, ráda bych ji viděla... No, uvidím, kolik budu mít času, přece jen cesta zpět trvá přes dvě hodiny a nechci přijet až večer - ráno musím na přednášku. Vlak brzdí, sbírám si své dvě tašky, oblékám bundu a vycházím z kupé. Vlak zastavuje a mě po déle než roce vítají Nové Zámky. Na nádraží se zarazím - právě hlásí odjezd osobáku ve směru Levice. Je to zvláštní pocit, stačí dojít na nástupiště a jet za lidmi, se kterými jsem vyrostla. Takhle blízko jsem už přes rok nebyla. Viděli by mě rádi...?
Moje první kroky samozřejmě vedou na hřbitov, všechny potřebné věci mám u sebe. Sama jsem zvědavá, v jakém stavu hrob najdu. Chodí tam vůbec někdo? Na co se to ptám...hlavně bych tam přece měla chodit já. Jedno z mých největších selhání... ale já se sem tolik nechci vracet... Ona by to určitě pochopila o zbytek lidí do toho nemá co mluvit. Už si dlouho žiju svůj život.
Přicházím k náhrobku, vše je tu nečekaně udržované. Podle mého odhadu by se měly chodit tak dvě osoby, ale svíček, věnců i květinových dekorací je tu daleko víc. Vše vzorně upravené. Tahle skutečnost i ostatní okolnosti mě dojímají i rozesmutňují. Na dlouhý okamžik vnímám jen silný příval svých emocí.
Pomalým krokem odcházím ze hřbitova a přemýšlím, co budu dělat dál. Nebudu spěchat na nejbližší vlak, radši se projdu městem. Sice je větší nebezpečí, že někoho potkám, ale aspoň uvidím, co je tu nového. Už jsem skoro úplně ztratila přehled. A koneckonců je krásně, ideální počasí na procházku.

Mířím zpět na nádraží, vrací se mi zpět spousta pocitů a vzpomínek. Musím co nejdřív odjet, začínám totiž přemýšlet, zda se sem nevrátit. A to je hloupost, jsem jen sentimentální. Rychle do vlaku, dvě hodiny cesty jsou přede mnou, budu mít dost času přemýšlet. Ale ani nevím, jestli má smysl hrabat se v minulosti... Stmívá se, moje oblíbená část dne, škoda že už jsem skoro u nádraží. Nakonec mě ale opravdu nikdo neviděl, můžu v klidu odjet a nikdo se nedozví, že jsem tu byla. A to je jedině dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emm Emm | Web | 14. prosince 2014 v 0:20 | Reagovat

Jéé, jsem strašně ráda, že ses v kolonce u komentářů zmínila o blogu a já konečně můžu juknout! :))

Tohle vypadá naprosto krásně, moc pěkně napsané! :) A Nové Zámky a Levice... Ach, jak mé srdce zaplesalo! :))

2 Emm Emm | Web | 14. prosince 2014 v 0:21 | Reagovat

A ještě se chci zeptat, kdypak bude další část, protože jsem zvědavá, kdo ti kluci jsou a hlavně co se bude tak celkově dít! :-)))

3 Linka Linka | 17. prosince 2014 v 23:15 | Reagovat

[2]: Já mám tenhle příběh celý v hlavě, ale musím mít opravdu náladu abych mohla psát dál, takže to bohužel nevím... Ale jednou to napíšu celé, slibuji ;) :D

4 Emm Emm | Web | 22. prosince 2014 v 13:57 | Reagovat

[3]: To naprosto chápu! :) Já to takhle mám s PVS téměř od začátku, ale nějak se nemůžu dostat k jádru, jak jsem chtěla už dávno, a to mám vymyšlený dokonce i konec a všechno.. Takže klid, já si počkám! ;) :D

5 bebika bebika | 1. ledna 2015 v 20:57 | Reagovat

Začína to super, teším sa na pokračovanie ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.