S dítětem, bez dítěte

10. ledna 2015 v 23:01 | Linka |  Klubko
S dítětem, bez dítěte...


Milý deníčku,
já vím, zase píšu jako malá holka, jako puberťačka, ale ty mi snad nebudeš nic vyčítat. Dneska jsem přišla domů nad ránem. Zase jsem byla u nějakého chlapa, zase jsem se s nim vyspala. Bylo to ponižující, jako vždycky... Tenhle byl aspoň docela pohledný, takže jsem neměla úplně problém se ho dotýkat, ale vždyť víš... Píšu ti to pořád kolem dokola, několik měsíců, nic se nemění... Jen si připadám čím dál horší a poníženější.
Včera večer to bylo náročné, pořád mi lichotil, někam mě zval, později se ptal, kdy se uvidíme příště. Nakonec jsem mu musela dát falešné číslo, nedal se jinak odbýt. Večer jsem vedle něj nemohla usnout, pořád mi běhaly hlavou nějaké nechtěné myšlenky... Byl to problém, vstát a odejít domů, protože měl položenou ruku okolo mého pasu. Spal a já se bála, že ho probudím. Zase by začala ty litanie řečí o tom, jak jsem krásná a kdy se uvidíme a že mě odveze domů atd... Doufám, že to vyšlo, nechci toto už dál podstupovat. Musím už do práce, tak zatím papapa.

Deníčku,
finálně se stáváš jediným, komu se můžu svěřit. Nikdo mě nechápe. Deska jsem mluvila se sestrou o tom mém včerejším společníkovi. Já vím, byla to blbost, ale sešly jsme se, zajímala se, jak se mám a myslela jsem, že to bude v pořádku. Ona sama je přece taková otevřená, volná, pohodová. Občas se probouzí a ani neví kde... Myslela jsem, že mě pochopí, podpoří mě ale máš pravdu, byla to hloupost, jako bychom je všechny neznaly. Začala s tou svojí rádo by ohleduplnou řečí na téma, jak každý chlap není špatný, jak bych měla dát alespoň občas nějakému šanci a sejít se s ním třeba podruhé, když je slušný a má o mě zájem a jak by to třeba vyšlo a že všichni chlapi nejsou stejní.... To známe, opakuje mi to furt! Už ani jí se nemůžu svěřit. Copak sakra nikdo nechápe, že já o chlapa nestojím? Nechápe....všichni mají zaběhnuté ty svoje vzorce toho, co je správné. Takže já mám mít ve svých šestadvaceti samozřejmě partnera - nemám - jsem divná - dělám něco špatně - měla bych se rychle polepšit podle jejich modelu. Já jim všem kašlu na jejich rady! Ať si to všichni nejdřív zkusí!

Ahoj,
dneska je volno, státní svátek. Ani nevíš, jak jsem ráda, že mám klid. Zůstanu tady v bytě celý den, nikam nejdu. Mé království, uklidím si, nakrmím rybičky a kočku a uvařím si dobrou večeři. Co víc potřebuju? Hlavní je, že na mě nikdo nemluví.... Ty víš, jak jsem tu šťastná, ve svém klidu a ve svém světě. Pa a pusu!

Nevyšlo to, opět to nevyšlo... Zase budu muset obcházet bary a tvářit se příjemně, přívětivě, komunikovat a nechat na sebe sahat od nějakého cizího chlapa! Jak to nesnáším! Jak je všechny nesnáším...!!! Je mi do breku, asi si pustím nějaký seriál a otevřu víno. Ne! Nechci další ponižování a prodávání se. Ať už to skončí...Ať už konečně otěhotním!

Deníčku,
zase jsem naštvaná! Je to pořád kolem dokola! Pořád samé komplikace, nejsou schopni se vůbec přizpůsobit, přizpůsobit své slavné nabízené služby jak říkají - zákazníkům. Přitom je to pořád dokola tak, že se zákazník podřizuje jim! Psali, že ten balíček dovezou mezi čtvrtou a šestou odpoledne. Ve tři jdu domů a vy schránce mám lísteček, že se nepodařilo balík doučit a mám si zavolat na to a to číslo abych se domluvila na jiném termínu! Žádný mail, nic! Jen zavolejte na toto číslo. A jak to mám asi udělat?? To opravdu nemůžou aspoň trochu přemýšlet? Zavolám jim tam a do telefonu budu opakovat "Dobrý den, jsem hluchá, ten balík mi dovezte zítra v tolik a tolik!" Takhle se prý telefonovat nedá, co já vím.... Pořád takové komplikace, jasně, je to maličkost, ale takových maličkostí je každý týden několik. Proč musím pořád někomu viset na krku? Zase budu psát mámě, ať mi to zařídí... Pořád někoho obtěžuju, jsem nesamostatná, ani tak primitivní věc jako vyzvednout si balík nezvládnu sama! Už vidím, jak by se mnou chtěl nějaký chlap být, když by mi musel všechno třikrát opakovat, já bych mu stejně nerozuměla, musel by za mě zařizovat všechny telefonáty, spoustu úředních záležitostí! Do roka nejpozději by to každého přestalo bavit! Tohle by nevydržel nikdo a já se pak nehodlám měsíce dávat dohromady z toho, že se na mě vykašlal! Mám toho všeho plné zuby! Takže rekapitulace:
Jméno: Alžběta
Věk: 26
Vzdělání a práce: Dvě vysoké školy, učitelka ve škole pro neslyšící
Vzhled: Hubena, drobná, kudrnaté vlasy po pas, mnohými označovaná jako krásná
Povaha: Melancholická
Značka: Hluchá
Dám si takový inzerát, určitě po mně každý s radostní skočí!!


Příští měsíc to zkusím naposledy.... Pak se smířím s tím, že budu celý život sama a bez dítěte. Stejně, mně je samotné dobře!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emm Emm | Web | 14. ledna 2015 v 19:43 | Reagovat

Téda, to je opět zajímavě podané a ty to vždycky tak hezky napíšeš, že to člověka nutí přemýšlet.

2 Linka Linka | Web | 15. ledna 2015 v 0:18 | Reagovat

[1]: Děkuji, tahle je mi zvlášť citově blízká... Když vidím další tvůj komentář, tak slibuju, že pohnu s V paměti...Jen musím vymyslet, jak přesně sestavit další kapitolu, ale děkuju za trpělivost :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.